Blog

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Na člověka působí hry velmi dobře, mají takový, řekněme, uklidňující vliv. Člověk si u nich psychicky odpočine. Pokud ovšem nehraje o velké částky. A to se bohužel stává velmi často. Je to pak ještě vůbec hra?  

Za časů komunistů byl hazard jednoznačně zakázán a také tvrdě pronásledován a a trestán. Hráči plátýnka neboli též božího požehnání prchali jako zajíci, když tam vpadla policie a nikdo se k ničemu neznal. Teprve po revoluci se hazard uvolnil a začalo peklo na zemi. Tedy pro některé hráče. Protože ti nepoznali, že se stávají stále více a více závislými.  

Z největší míry za to mohou výherní automaty. Mohou si psychologové říkat co chtějí, jejich učené žvásty stejně fakta nemohou popřít. Nebo snad znáte někoho závislého na šachu, dominu nebo mikádu? Neznáte. Ani nikdo jiný. Kdežto závislých lidí na výherní automatech bychom jistě napočítali desítky tisíc, ne-li stovky. Protože ne každá tato závislost musí končit třeba přepadením nebo vraždou. Přesto je přece velmi nebezpečná. V přímém ohrožení totiž nejsou jen hráči samotní, ale také jejich rodiny. Nezajímá je, že děti nemají oblečení nebo jídlo, ale s každou korunou spěchají k automatům a hrají a hrají. Znal jsem muže, který dostal výplatu a s tou šel ihned k automatům. Všechno tam naházel a pak si chtěl půjčovat. Jenže už jej všichni znali, takže šel domů bez peněz. Jeho manželku a děti živila jeho matka. Jak to skončilo, to nevím, už jsem ho pak nikdy nepotkal.  

Zákaz automatů to samozřejmě nevyřeší, protože kdo chce hrát, vždycky si nějakou tu cestičku najde. Třeba i nelegální, i když je pravdou, že nelegálních heren u nás zase tak moc není. V těch menších městech určitě ne, tam by dlouho nevydržela.  

Závislost se dá v každém případě léčit. Je to však cesta dlouhá a trnitá a vyžaduje silného ducha, a hlavně obrovsky pevnou vůli. 

Už delší dobu se u nás potýkáme s rostoucími cenami snad všeho, na co jenom pomyslíme. Což by možná tolik nevadilo, kdyby současně byly i naše příjmy vyšší a vyšší, ale na rozdíl od cen naše výdělky ani zdaleka tak rychle nevzrostly a nevzrostou. A tak nás ony ceny trápí a potřebovali bychom najít aspoň způsob, jak někde ušetřit. Ale někdy hledáme to, co by se ještě dalo oželet, marně. Už nás nenapadá, co bychom ještě mohli postrádat.

A když už nic oželet nedokážeme? Pak bychom se měli postarat o to, aby to, co využíváme, bylo aspoň co nejlevnější. Nebo v ideálním případě dokonce zadarmo. A že nám nikdo nic zadarmo nedá? Je tomu tak. Ale můžeme se postarat o to, abychom přesto měli zadarmo aspoň něco z toho, za co dosud platíme.

Můžeme například dosáhnout toho, že už nebudeme muset platit za elektřinu. Právě tu totiž může mít v dnešní době kdokoliv z nás docela zadarmo. Můžeme ji spotřebovávat, a přesto neplatit nic ani elektrárnám, ani distributorům. A chce to jenom jediné. Pořídit si vlastní zdroje elektřiny. A sice ty solární, které vyrábějí elektřinu ze svitu slunce a tudíž bezplatně.

Můžeme si prostě sehnat fotovoltaické elektrárny. Koupit si je, nechat nainstalovat a pak už je jenom užívat. Chce to sice počáteční investici do pořízení si tohoto zařízení, jenže jakmile ho my lidé máme, staneme se energeticky soběstačnými. Nemusíme už za dodávky elektřiny nikomu nic platit. Aniž bychom se současně jakkoliv omezovali.

A to je něco, co přichází mnoha lidem v současnosti vhod. Protože je elektřina od dodavatelů drahá a nezdá se, že by někdy mohla znovu zlevnit. A ti, kdo za ni neplatí, jsou tak v nesporné výhodě.

A i vy můžete na toto řešení vsadit. I vy můžete šetřit na elektřině a finančně si polepšit, získat peníze, které potřebujete na něco jiného. Majitelé solárních zdrojů totiž nemusí trnout, co si na ně, kdo z dodavatelů zase vymyslí. Mají své jisté.

Už delší dobu se u nás potýkáme s rostoucími cenami snad všeho, na co jenom pomyslíme. Což by možná tolik nevadilo, kdyby současně byly i naše příjmy vyšší a vyšší, ale na rozdíl od cen naše výdělky ani zdaleka tak rychle nevzrostly a nevzrostou. A tak nás ony ceny trápí a potřebovali bychom najít aspoň způsob, jak někde ušetřit. Ale někdy hledáme to, co by se ještě dalo oželet, marně. Už nás nenapadá, co bychom ještě mohli postrádat.

A když už nic oželet nedokážeme? Pak bychom se měli postarat o to, aby to, co využíváme, bylo aspoň co nejlevnější. Nebo v ideálním případě dokonce zadarmo. A že nám nikdo nic zadarmo nedá? Je tomu tak. Ale můžeme se postarat o to, abychom přesto měli zadarmo aspoň něco z toho, za co dosud platíme.

Můžeme například dosáhnout toho, že už nebudeme muset platit za elektřinu. Právě tu totiž může mít v dnešní době kdokoliv z nás docela zadarmo. Můžeme ji spotřebovávat, a přesto neplatit nic ani elektrárnám, ani distributorům. A chce to jenom jediné. Pořídit si vlastní zdroje elektřiny. A sice ty solární, které vyrábějí elektřinu ze svitu slunce a tudíž bezplatně.

Můžeme si prostě sehnat fotovoltaické elektrárny. Koupit si je, nechat nainstalovat a pak už je jenom užívat. Chce to sice počáteční investici do pořízení si tohoto zařízení, jenže jakmile ho my lidé máme, staneme se energeticky soběstačnými. Nemusíme už za dodávky elektřiny nikomu nic platit. Aniž bychom se současně jakkoliv omezovali.

A to je něco, co přichází mnoha lidem v současnosti vhod. Protože je elektřina od dodavatelů drahá a nezdá se, že by někdy mohla znovu zlevnit. A ti, kdo za ni neplatí, jsou tak v nesporné výhodě.

A i vy můžete na toto řešení vsadit. I vy můžete šetřit na elektřině a finančně si polepšit, získat peníze, které potřebujete na něco jiného. Majitelé solárních zdrojů totiž nemusí trnout, co si na ně, kdo z dodavatelů zase vymyslí. Mají své jisté.

Už delší dobu se u nás potýkáme s rostoucími cenami snad všeho, na co jenom pomyslíme. Což by možná tolik nevadilo, kdyby současně byly i naše příjmy vyšší a vyšší, ale na rozdíl od cen naše výdělky ani zdaleka tak rychle nevzrostly a nevzrostou. A tak nás ony ceny trápí a potřebovali bychom najít aspoň způsob, jak někde ušetřit. Ale někdy hledáme to, co by se ještě dalo oželet, marně. Už nás nenapadá, co bychom ještě mohli postrádat.

A když už nic oželet nedokážeme? Pak bychom se měli postarat o to, aby to, co využíváme, bylo aspoň co nejlevnější. Nebo v ideálním případě dokonce zadarmo. A že nám nikdo nic zadarmo nedá? Je tomu tak. Ale můžeme se postarat o to, abychom přesto měli zadarmo aspoň něco z toho, za co dosud platíme.

Můžeme například dosáhnout toho, že už nebudeme muset platit za elektřinu. Právě tu totiž může mít v dnešní době kdokoliv z nás docela zadarmo. Můžeme ji spotřebovávat, a přesto neplatit nic ani elektrárnám, ani distributorům. A chce to jenom jediné. Pořídit si vlastní zdroje elektřiny. A sice ty solární, které vyrábějí elektřinu ze svitu slunce a tudíž bezplatně.

Můžeme si prostě sehnat fotovoltaické elektrárny. Koupit si je, nechat nainstalovat a pak už je jenom užívat. Chce to sice počáteční investici do pořízení si tohoto zařízení, jenže jakmile ho my lidé máme, staneme se energeticky soběstačnými. Nemusíme už za dodávky elektřiny nikomu nic platit. Aniž bychom se současně jakkoliv omezovali.

A to je něco, co přichází mnoha lidem v současnosti vhod. Protože je elektřina od dodavatelů drahá a nezdá se, že by někdy mohla znovu zlevnit. A ti, kdo za ni neplatí, jsou tak v nesporné výhodě.

A i vy můžete na toto řešení vsadit. I vy můžete šetřit na elektřině a finančně si polepšit, získat peníze, které potřebujete na něco jiného. Majitelé solárních zdrojů totiž nemusí trnout, co si na ně, kdo z dodavatelů zase vymyslí. Mají své jisté.

Už delší dobu se u nás potýkáme s rostoucími cenami snad všeho, na co jenom pomyslíme. Což by možná tolik nevadilo, kdyby současně byly i naše příjmy vyšší a vyšší, ale na rozdíl od cen naše výdělky ani zdaleka tak rychle nevzrostly a nevzrostou. A tak nás ony ceny trápí a potřebovali bychom najít aspoň způsob, jak někde ušetřit. Ale někdy hledáme to, co by se ještě dalo oželet, marně. Už nás nenapadá, co bychom ještě mohli postrádat.

A když už nic oželet nedokážeme? Pak bychom se měli postarat o to, aby to, co využíváme, bylo aspoň co nejlevnější. Nebo v ideálním případě dokonce zadarmo. A že nám nikdo nic zadarmo nedá? Je tomu tak. Ale můžeme se postarat o to, abychom přesto měli zadarmo aspoň něco z toho, za co dosud platíme.

Můžeme například dosáhnout toho, že už nebudeme muset platit za elektřinu. Právě tu totiž může mít v dnešní době kdokoliv z nás docela zadarmo. Můžeme ji spotřebovávat, a přesto neplatit nic ani elektrárnám, ani distributorům. A chce to jenom jediné. Pořídit si vlastní zdroje elektřiny. A sice ty solární, které vyrábějí elektřinu ze svitu slunce a tudíž bezplatně.

Můžeme si prostě sehnat fotovoltaické elektrárny. Koupit si je, nechat nainstalovat a pak už je jenom užívat. Chce to sice počáteční investici do pořízení si tohoto zařízení, jenže jakmile ho my lidé máme, staneme se energeticky soběstačnými. Nemusíme už za dodávky elektřiny nikomu nic platit. Aniž bychom se současně jakkoliv omezovali.

A to je něco, co přichází mnoha lidem v současnosti vhod. Protože je elektřina od dodavatelů drahá a nezdá se, že by někdy mohla znovu zlevnit. A ti, kdo za ni neplatí, jsou tak v nesporné výhodě.

A i vy můžete na toto řešení vsadit. I vy můžete šetřit na elektřině a finančně si polepšit, získat peníze, které potřebujete na něco jiného. Majitelé solárních zdrojů totiž nemusí trnout, co si na ně, kdo z dodavatelů zase vymyslí. Mají své jisté.