Blog

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Jedním ze základních znaků každého sociálního živočišného druhu je alespoň určitá forma altruismu, a člověk není výjimkou. Je to důvod, proč omdlelému člověku zavoláme sanitku nebo posíláme peníze nejrůznějším charitativním organizacím. A je samozřejmě jasné, že bychom byli rádi, kdyby byl užitečný i náš koníček. Přeci jen, bavit se a zároveň přitom ještě pomáhat ostatním? To je pro mnoho lidí v podstatě splněný sen. Je ale něco takového vůbec možné?

Zde samozřejmě velmi záleží na tom, o jaký koníček se jedná. Valná většina z nich se však dá alespoň nějakým způsobem provozovat tak, abychom díky němu pomáhali ostatním. A to platí i o těch, do kterých bychom to vůbec neřekli.

Typickým příkladem může být třeba hraní videoher. To je poměrně běžná zábava, a mnoha lidmi považovaná za ztrátu času. Asi nikdo si nedokáže představit, jak bychom s nimi mohli pomoci ostatním lidem. Ukazuje se však, že to jde. Existují například lidé, kteří streamují hraní her a vybírají za to od svých diváků peníze. Ty pak následně pošlou některé z charitativních organizací.

Pomoci ovšem můžeme i přímo. Pokud je naším koníčkem kutilství, můžeme své výrobky darovat potřebným. Stejně tak tomu je, pokud například pleteme či háčkujeme. Věřte, že například dětské domovy či útulky pro bezdomovce něco takového rozhodně ocení.

V případě, že stojíme o přímou pomoc, si můžeme jako koníček vybrat třeba záchranařinu, kdy například chodíme se psem vyhledávat ztracené osoby. To je totiž něco, co může skutečně zachránit život, a asi není třeba říkat, že nejspíš neexistuje lepší pocit.

Zde je však potřeba upozornit, že bychom se neměli „přepálit“. Jistě, máme touhu pomoci, avšak musíme mít na paměti, že koníček by nás měl hlavně a především bavit. To je koneckonců důvod, proč jsme s ním začali. A na to je dobré nezapomínat. K vyhoření totiž dojde mnohem snadněji, než bychom čekali.

Já si vzpomínám, jak vždycky za mnou chodil můj syn a říkal mi, že by si moc přál počítač. Jenomže jak už to bývá, tak někdy bohužel na tohle nejsou ani finance. My jsme s partnerem sice nebyli nejchudší a měli jsme skvělé zaměstnání, ale však víte, jak to někdy v rodinách chodí, kde nejsou peníze, tak tam si člověk nemůže ani koupit nějaké lepší zboží, nějaké lepší spotřebiče, které jsem zrovna potřebovala. Ale jelikož můj syn už nastupoval do páté třídy a měl stále starý počítač, který jsme mu dali, když nastupoval do první třídy, tak jsme si s partnerem řekli, že možná už nastal ten správný čas.

Takový ten čas, kdy si jednoduše syn už zaslouží nějaký lepší počítač, protože on navíc také už měl elektronickou žákovskou knížku, kterou měli už dávno. Také na počítači, potřebovali znát různé věci. Dělali tam také domácí úkoly. Tak je potom logické, že syn bude chtít mít také nový počítač, aby mohl také pracovat, aby jednoduše syn nebyl vůbec pozadu za svými spolužáky. Kdyby syn byl pozadu za svými spolužáky, jenom kvůli tomu, že mu s partnerem nechceme koupit nový počítač, tak bych z toho byla opravdu hodně nešťastná. A také bych si toho vztahovala na sebe. Brala bych na sebe všechnu vinu.

Proto si myslím, že lidé také musí pochopit, kdy je čas na nový počítač pro jejich dítě. Neznamená to, že je vlastně budete podporovat v tom, že stále budou jenom sedět u počítače. Tohle tedy rozhodně ne. Tady jde hlavně o jeho vzdělání a také o syna. Také chci, aby syn nebyl outsider a také chci, aby syn měl vždycky to, co potřebuje do školy. Také samozřejmě, co by si přál. Ale myslím si, že když dítě bude mít všechny potřebné věci, které musí mít do školy, tak bude samozřejmě šťastnější a nebude také vyčnívat z kolektivu. Když dítě vyčnívá z kolektivu, tak je to většinou špatné.

Já si vzpomínám, jak vždycky za mnou chodil můj syn a říkal mi, že by si moc přál počítač. Jenomže jak už to bývá, tak někdy bohužel na tohle nejsou ani finance. My jsme s partnerem sice nebyli nejchudší a měli jsme skvělé zaměstnání, ale však víte, jak to někdy v rodinách chodí, kde nejsou peníze, tak tam si člověk nemůže ani koupit nějaké lepší zboží, nějaké lepší spotřebiče, které jsem zrovna potřebovala. Ale jelikož můj syn už nastupoval do páté třídy a měl stále starý počítač, který jsme mu dali, když nastupoval do první třídy, tak jsme si s partnerem řekli, že možná už nastal ten správný čas.

Takový ten čas, kdy si jednoduše syn už zaslouží nějaký lepší počítač, protože on navíc také už měl elektronickou žákovskou knížku, kterou měli už dávno. Také na počítači, potřebovali znát různé věci. Dělali tam také domácí úkoly. Tak je potom logické, že syn bude chtít mít také nový počítač, aby mohl také pracovat, aby jednoduše syn nebyl vůbec pozadu za svými spolužáky. Kdyby syn byl pozadu za svými spolužáky, jenom kvůli tomu, že mu s partnerem nechceme koupit nový počítač, tak bych z toho byla opravdu hodně nešťastná. A také bych si toho vztahovala na sebe. Brala bych na sebe všechnu vinu.

Proto si myslím, že lidé také musí pochopit, kdy je čas na nový počítač pro jejich dítě. Neznamená to, že je vlastně budete podporovat v tom, že stále budou jenom sedět u počítače. Tohle tedy rozhodně ne. Tady jde hlavně o jeho vzdělání a také o syna. Také chci, aby syn nebyl outsider a také chci, aby syn měl vždycky to, co potřebuje do školy. Také samozřejmě, co by si přál. Ale myslím si, že když dítě bude mít všechny potřebné věci, které musí mít do školy, tak bude samozřejmě šťastnější a nebude také vyčnívat z kolektivu. Když dítě vyčnívá z kolektivu, tak je to většinou špatné.

Já si vzpomínám, jak vždycky za mnou chodil můj syn a říkal mi, že by si moc přál počítač. Jenomže jak už to bývá, tak někdy bohužel na tohle nejsou ani finance. My jsme s partnerem sice nebyli nejchudší a měli jsme skvělé zaměstnání, ale však víte, jak to někdy v rodinách chodí, kde nejsou peníze, tak tam si člověk nemůže ani koupit nějaké lepší zboží, nějaké lepší spotřebiče, které jsem zrovna potřebovala. Ale jelikož můj syn už nastupoval do páté třídy a měl stále starý počítač, který jsme mu dali, když nastupoval do první třídy, tak jsme si s partnerem řekli, že možná už nastal ten správný čas.

Takový ten čas, kdy si jednoduše syn už zaslouží nějaký lepší počítač, protože on navíc také už měl elektronickou žákovskou knížku, kterou měli už dávno. Také na počítači, potřebovali znát různé věci. Dělali tam také domácí úkoly. Tak je potom logické, že syn bude chtít mít také nový počítač, aby mohl také pracovat, aby jednoduše syn nebyl vůbec pozadu za svými spolužáky. Kdyby syn byl pozadu za svými spolužáky, jenom kvůli tomu, že mu s partnerem nechceme koupit nový počítač, tak bych z toho byla opravdu hodně nešťastná. A také bych si toho vztahovala na sebe. Brala bych na sebe všechnu vinu.

Proto si myslím, že lidé také musí pochopit, kdy je čas na nový počítač pro jejich dítě. Neznamená to, že je vlastně budete podporovat v tom, že stále budou jenom sedět u počítače. Tohle tedy rozhodně ne. Tady jde hlavně o jeho vzdělání a také o syna. Také chci, aby syn nebyl outsider a také chci, aby syn měl vždycky to, co potřebuje do školy. Také samozřejmě, co by si přál. Ale myslím si, že když dítě bude mít všechny potřebné věci, které musí mít do školy, tak bude samozřejmě šťastnější a nebude také vyčnívat z kolektivu. Když dítě vyčnívá z kolektivu, tak je to většinou špatné.

Já si vzpomínám, jak vždycky za mnou chodil můj syn a říkal mi, že by si moc přál počítač. Jenomže jak už to bývá, tak někdy bohužel na tohle nejsou ani finance. My jsme s partnerem sice nebyli nejchudší a měli jsme skvělé zaměstnání, ale však víte, jak to někdy v rodinách chodí, kde nejsou peníze, tak tam si člověk nemůže ani koupit nějaké lepší zboží, nějaké lepší spotřebiče, které jsem zrovna potřebovala. Ale jelikož můj syn už nastupoval do páté třídy a měl stále starý počítač, který jsme mu dali, když nastupoval do první třídy, tak jsme si s partnerem řekli, že možná už nastal ten správný čas.

Takový ten čas, kdy si jednoduše syn už zaslouží nějaký lepší počítač, protože on navíc také už měl elektronickou žákovskou knížku, kterou měli už dávno. Také na počítači, potřebovali znát různé věci. Dělali tam také domácí úkoly. Tak je potom logické, že syn bude chtít mít také nový počítač, aby mohl také pracovat, aby jednoduše syn nebyl vůbec pozadu za svými spolužáky. Kdyby syn byl pozadu za svými spolužáky, jenom kvůli tomu, že mu s partnerem nechceme koupit nový počítač, tak bych z toho byla opravdu hodně nešťastná. A také bych si toho vztahovala na sebe. Brala bych na sebe všechnu vinu.

Proto si myslím, že lidé také musí pochopit, kdy je čas na nový počítač pro jejich dítě. Neznamená to, že je vlastně budete podporovat v tom, že stále budou jenom sedět u počítače. Tohle tedy rozhodně ne. Tady jde hlavně o jeho vzdělání a také o syna. Také chci, aby syn nebyl outsider a také chci, aby syn měl vždycky to, co potřebuje do školy. Také samozřejmě, co by si přál. Ale myslím si, že když dítě bude mít všechny potřebné věci, které musí mít do školy, tak bude samozřejmě šťastnější a nebude také vyčnívat z kolektivu. Když dítě vyčnívá z kolektivu, tak je to většinou špatné.